Výstava Neprávem zapomenuti

NEPRÁVEM ZAPOMENUTÍ LEV ŠIMÁK - ARNOŠT PADERLÍK

(komorní oleje, akvarely ze 30,40 a 6o. let, a lavírované akty) sběratelská výstava

Od 21.10.2011 do 9.11.2011 v Galerii Art, Staroměstské náměstí 20, Praha 1

Vážená dámy, vážení pánové,

Dovolte abychom Vás pozvali na výstavu vybraného díla neprávem pozapomínaných velkých malířů minulých desetiletí Lva Šimáka (1896-1989)30., 40.. A 60.. let a Arnošta Paderlíka (1919-1999). Převážně, kromě několika významných olejů např. ze sbírky Hascoe(USA), PhDr.Borovičky atd. jde o vybrané půvabné Šimákovy akvarelové malby- motýly, Prahu 30. Let, tance, milence a jiné a Arnošta Paderlíka, profesora Akademie výtvarného umění , kde kromě 5 reprezentativních olejů, budeme nabízet jeho evropsky známou kolekci vybraných lavírovaných aktů cca 60 x 40 cm(m.j. reprodukované nadnárodním koncernem Bertelsmann , dále v knize Akty v Českém umění, v jeho monografii a pod.).. U obou se jedná o milé a krásné obrazy v příznivých cenových relacích, které se na trhu v této kvalitě nikdy nevyskytují. K výstavě je vydán rozsáhlý katalog. Výstavu uvede profesor PhDr. František Dvořák CSc.,, který pohovoří o obou umělcích a a verši a milými slovy nás zahřeje mistr Viktor Preis.

Lev Šimák (1896-1989)

Lev Šimák je významný malíř, jenž od 30. let stál s V. Rabasem a Vl. Radou v čele Umělecké besedy. Představovali přibližně stejný pracovní program, jaký v SVU Mánes tehdy též vyznával Václav Špála a Vincenc Beneš. Usilovali společně o malbu zakotvenou v domácí tradici, aby svým dílem proklamovali intenzivní češství, jak to charakterizoval Karel Čapek. Podobně se orientovali i jejich další spolkoví souputníci Josef Čapek, Josef Šíma a Jan Zrzavý . Ti se však později více inspirovali výtvarnými tendencemi soudobé Evropy. Z těchto všech umělců, kteří se dnes stali klasiky a velikány, je však posledních 22 let Lev Šimák jaksi zapomínán. Těžko rozhodnout co to zavinilo. Lev Šimák přitom vůbec nepůsobí nějak zastarale, jako by snad do naší doby nepatřil. Navíc z každého jeho díla je znát, že měl odvahu jít vlastní nezávislou cestou, jaká bude kulturní a inteligentní lidi vždycky zajímat. Vedl jej tvrdý a samorostlý temperament ovládající stále živé kouzlo bezděčnosti. Taková vůle vyjadřovaná výtvarně nikdy nepřestane být umělecky aktuelní. Pro Lva Šimáka byla k tomu ještě také prostředkem k poznávání světa. Hovořila o tom tématika jeho prací. Je to přímý prožitek všeho, co jej na jeho cestách životem zaujalo. Tak došlo u něho k shodě podnětné myšlenky a poetické realizace. Malba se mu stala pracovním prostředkem, náplní života. Prozařoval svoji tématiku prožitkem radosti, a z jeho malby je to znát. Z toho pramenila síla jeho vlastní tvořivé existence. Ale i když se na dílo Lva Šimáka podíváme z historického hlediska, jeho zátiší, romantika vzdálených krajin a obrazy lidí, svědčí o duši básníka sžitého se svojí dobou. V době, kdy Lev Šimák maloval své milence, Josef Hora skládal své Máchovské variace, jeho akvarely tanců odpovídají náladě let, kdy E. F. Burian inscenoval lidovou poesii, Vančura se inspiroval jazykem Komenského a kouzlem neobratnosti národních přísloví. K nim také patří Lev Šimák. K takovému výtvarnému souznění se svoji dobou se u nás dopracoval opravdu jen málokdo. Možná, že je to po jisté stránce dobře, že kolem Lva Šimáka se dosud nerozprostřelo fluidum nebetyčné slávy. Věřím, že bude objeven jako velký umělec. Bez pohodlných doktrín a oslavných frází jej vlastně už dnes po mnoha letech představuje tato komorní výstava.

Prof. PhDr. František Dvořák, CSc.

Lev Šimák, malíř, kterého po křtu Mikoláš Aleš přivedl k české kotlině. Vystudoval dvě specielní figurální školy AVU. Malířsky se školil ve Francii, Itálii, Řecku, Jugoslávii a v řadě jiných zemí. Jeho obrazy jsou v Tretjakovské galerii, Albertinu. Žel, je znám až z doby, kdy už byl starý, z 80.let, a kdy již maloval nenáročné krajinky sobě pro radost. Nebo ze začátku 50. let z několika naivních obrazů. Nikdo však nezná dobře Lva Šimáka jako velikého malíře 30. – 40. – 60. let , pro jehož obrazy přímo jezdí američtí sběratelé (N. Hascoe a jiní), neví se o jeho úspěších v aukcích v Dusselrdorfu a v Mnichově, kdy z celé kolekce velikánů Českého umění se prodal jen Lev Šimák. Dokonalý tvůrce barvy a tvaru, malířskou nadsázkou a zkratkou, osobitý figuralista, chvílemi sociální, ale vždy absolutně výtvarný, absolutně svůj. Jeho figurální projev z 30. - 40. 60. let předchází svými východisky Novou figuraci

80. a 90. let, jen o 40 let dříve. Vidí svět svýma očima, ukazuje nám co nevidíme. Bravurní mistr pohybu. Přítel Josefa Čapka, Jana Smetany, V. Rabase a dvou největších českých sběratelských legend

PhDr. J. Borovičky a JUDr. M. Čeřovského, v jejichž sbírkách visel mezi francouzskými impresionisty bez hany. V roce 1929 JUDr. Čeřovský sponzoroval jeho cestu do Francie a jel s ním. S obrazy Lva Šimáka je to stejné jako s námi. Honíme se po cizině, abychom v potu obdivovali vychvalované a stokrát nalezené, protože je to ,,in" a potom zjistili, že naše země je stejně krásná či krásnější. Jsou kritici, kteří opakují, že byl komunista, proto ho neuznávají. Tak jako Picasso, Nezval, Hoffmeister, Pelc, ale on byl jenom naivně věřící, chudý a skromný, neuškodil. Závěrem: Lev Šimák je zastoupen ve sbírkách největších sběratelů. Sám velký profesor PhDr. Jiří Kotalík ,ředitel Národní galerie ho považoval za velikána. Jeho doba příjde i po 22 letech, tak jako se prosadí každé velké umění. Kdo z velkých sběratelů by dnes nechtěl mít jeho akvarely, které povýšil na obrazy, jeho motýly, krajiny, tance, oleje z cest, pohyb, figurální kompozice.

Co tedy vlastně do sbírky, akvarel nebo olej? oboje?

Vladimír Neubert

Arnošt Paderlík ( 1919 -1999)

Arnošt Paderlík byl  žákem  prof. Kysely na UMPRUM, asistentem prof. V.  Makovského  a  23 let profesorem Akademie výtvarného umění.  Založil skupinu Sedm v říjnu, od roku 1943 byl členem SVU Mánes. Byl jedním z mála, kteří v době války bezprostředně zaznamenávali  tragiku doby.  Nutno dodat, že po skončení války jej inspiroval  především  normální všední život bez dramatických famfár a ohňostrojů.  Zátiší s nakousnutým chlebem, zátiší s ovocem, koláče, akty.  Kolik líbezných aktů tento něžně lyrický tvůrce vytvořil ?                                                                                                                                                                               Snad umělecky  nejbohatší  byl po skupinových létech konec  50tých a 60. léta. Ta byla jeho  nejlyričtější, nejněžnější, s největším nábojem. Smáli se mu pro jeho koláče, že jich je hodně. Ale dokázal  jim vdechnout něco, co nikdo neměl  a neuměl.  Kočky - malí dravci, kohouti - ty předobrazy samčí  síly i pozitivní agrese, ptáci v oblacích, kytice a zase jeho slavné lavírované akty. Kuchyňská zátiší, nad kterými se srdce smálo, misky a džbány, zátiší s modelkami v ateliéru. Už v 60. létech rozšířil svůj program na studia aktů ve virtuózních, geniálních kresbách a připojil tématiku krásných dívčích těl,  přetvořených do nepomíjivé podoby i polohy. Věčné symboly  krásy a ženy. Paderlík si ověřil schopnosti své všestrannosti a náruživě jich využíval, techniky i témata. Vynikající  jsou i další léta, kdy přidal matissovskou plošnost. V 90 letech pak olej střídal akryl.

V letech 1963 až 1986 byl profesorem AVU a vychoval řadu skvělých  malířů, m.j. M. Rittsteina,  J. Velčovského, V. Bláhu, M. Mainera, J.  Davida, T. Císařovského,  P. Nikla, B. Jirků a další.  Na světové výstavě v Bruselu získal dvakrát  1. cenu, Zlatou medaili  v Lipsku, Bologni,  a Stříbrnou medaili na Bienále v Sao Paulu. Za své knižní lavírované akty  byl 3x vyhodnocen jako autor nejkrásnějších ilustrací ČR. V 90. létech  nadnárodním koncernem Bertelsmann (Německo) byla vydána  kniha Akty A.Paderlíka a  během  měsíce byl náklad rozebrán…Spolu s O.Janečkem a j.Bauchem   byly vybrány jeho  lavírované kresby dívek jako nejlepší  do další rozebrané knihy  Akty.  Rozmarný bonviván zanechal po sobě dílo, které prozrazuje jeho všestrannost a virtuozitu, kterou oplýval jeho veliký talent.
PhDr. Jan Dvořák  2007,2011

Arnošt Paderlík

Rád jsem za ním jezdil do Březové i do ateliéru v Pařížské ulici. Hodiny jsme si povídali, byl filozof umění i života. Byl moudrý člověk, skvělý malíř. Miloval jsem jeho 50.– 60. léta plná něhy, emocí , temperamentu.  Bez té něhy to nebylo, byla všude. Zjevem  Hemingway, srdce plaché …

Vždycky, když jsem myslel, že se už 60. léta nedají překonat, objevil se nádherný obraz ze 70., 80., a nakonec  i  90. let.  Miloval jsem jeho lavírované kresby aktů, dodnes mi doma dělají radost. Jeho velký obraz Noc jsem získal v roce 1992 v aukci, která se jmenovala Umění  a kýč. Vydražil jsem ho jako  kýč označený tak posudkem státního soudního znalce s kulatým razítkem se státním znakem  za 4.000,- Kč. Jak hnusně býváme poplatní  jakékoliv době a jakékoliv politice. I když umění s ní nemá a nemůže mít nic společného. Profesor  Paderlík je a vždy bude jedním z velkých. Měl jsem ho rád. A  mám.
Vladimír Neubert